tag:blogger.com,1999:blog-6729604354568958002024-03-13T17:16:10.532+01:00Ris, Paris ! gabrielahttp://www.blogger.com/profile/09069735578871518972noreply@blogger.comBlogger24125tag:blogger.com,1999:blog-672960435456895800.post-37717413438298569052015-03-09T00:14:00.001+01:002015-03-09T00:17:46.562+01:00contraselfie / 07<img src="http://img15.rajce.idnes.cz/d1502/11/11096/11096638_d10f33e2ef35766bd7673c14e972928c/images/IMGP1928.jpg?ver=0" width="800" /><br />
<br />
Le sacre du printemps.<br />
Après une longue pose dans la <a href="http://risparis.blogspot.fr/search/label/contraselfie">contraselfisation</a>, j'ai reproduit l'anecdote spontanément lors de ma longue promenade doménicale. Contente de l'afflux intensifié de la lumière, j'ai fait ma première marche pieds-nus de la saison. Le couple dans la quarantaine que j'ai choisi pour appuyer sur le déclencheur était visiblement enivré du soleil lui aussi et ne s'est donc guère laissé indigner par cette drôle de situation.<br />
<br />
<b>/</b><br />
<b>CZ</b><br />
<br />
<i>Svěcení jara.</i><br />
<i>Po dlouhé pauze v <a href="http://risparis.blogspot.fr/search/label/contraselfie">kontraselfování</a> jsem dnes spontánně přidala k předešlým příhodám jednu čerstvou při dlouhé nedělní procházce. Spokojená z intenzifikovaného přílivu světla jsem uskutečnila první bosonohou promenádu sezóny. Pár, který jsem si vyhlédla pro stisknutí spouště, byl také znatelně opojen sluncem a nenechal se tedy vyvést zvláštní situací z míry.</i>gabrielahttp://www.blogger.com/profile/09069735578871518972noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-672960435456895800.post-85171859964503407262015-01-25T15:39:00.001+01:002015-01-25T15:41:42.369+01:00january impressions<img src="http://img4.rajce.idnes.cz/d0405/10/10825/10825825_0c5bc390b8134748395581057ec85b2a/images/IMGP1692.jpg?ver=0" width="800" /><br />
<br />
Des natures mortes décadentes, du vide, de la brûme, de la pluie. Janvier.<br />
<b><br /></b>
<b>/ </b><br />
<b>CZ </b><br />
<br />
<i>Dekadentní zátiší, prázdno, mlha, déšť. Leden.</i><br />
<img src="http://img4.rajce.idnes.cz/d0405/10/10825/10825825_0c5bc390b8134748395581057ec85b2a/images/IMGP1670n.jpg?ver=0" width="800" /><img src="http://img4.rajce.idnes.cz/d0405/10/10825/10825825_0c5bc390b8134748395581057ec85b2a/images/IMGP1737.jpg?ver=0" width="800" />
<img src="http://img4.rajce.idnes.cz/d0405/10/10825/10825825_0c5bc390b8134748395581057ec85b2a/images/IMGP1739.jpg?ver=0" width="800" />
<img src="http://img4.rajce.idnes.cz/d0405/10/10825/10825825_0c5bc390b8134748395581057ec85b2a/images/IMGP1725.jpg?ver=0" width="800" />
<img src="http://img4.rajce.idnes.cz/d0405/10/10825/10825825_0c5bc390b8134748395581057ec85b2a/images/IMGP1731.jpg?ver=0" width="800" />
<img src="http://img4.rajce.idnes.cz/d0405/10/10825/10825825_0c5bc390b8134748395581057ec85b2a/images/IMGP1677.jpg?ver=0" width="800" />
<img src="http://img4.rajce.idnes.cz/d0405/10/10825/10825825_0c5bc390b8134748395581057ec85b2a/images/IMGP1672.jpg?ver=0" width="800" />
<img src="http://img4.rajce.idnes.cz/d0405/10/10825/10825825_0c5bc390b8134748395581057ec85b2a/images/IMGP1684.jpg?ver=0" width="800" />
<img src="http://img4.rajce.idnes.cz/d0405/10/10825/10825825_0c5bc390b8134748395581057ec85b2a/images/IMGP1695.jpg?ver=0" width="800" />
<img src="http://img4.rajce.idnes.cz/d0405/10/10825/10825825_0c5bc390b8134748395581057ec85b2a/images/IMGP1713.jpg?ver=0" width="800" />
<img src="http://img4.rajce.idnes.cz/d0405/10/10825/10825825_0c5bc390b8134748395581057ec85b2a/images/IMGP1714.jpg?ver=0" width="800" />
<img src="http://img4.rajce.idnes.cz/d0405/10/10825/10825825_0c5bc390b8134748395581057ec85b2a/images/IMGP1735bar.jpg?ver=0" width="800" />
gabrielahttp://www.blogger.com/profile/09069735578871518972noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-672960435456895800.post-69734330145339895492015-01-16T14:29:00.001+01:002015-01-16T14:30:32.630+01:00bus ride thoughts<img src="http://img4.rajce.idnes.cz/d0405/10/10825/10825825_0c5bc390b8134748395581057ec85b2a/images/IMGP1575f_1.jpg?ver=0" width="800" /><br />
<div>
<br /></div>
[Cette fois-ci, je prends l'avion pour faire mon prochain aller-retour à Prague. Les lignes suivantes, que j'ai écrites pendant mon dernier trajet en bus vers cette destination, justifient peut-être pourquoi.]<br />
<br />
Je ne veux plus manger.<br />
<br />
L'obscurité et quelques lumières et une étrangeté drôlement proche.<br />
<br />
Un gamin Rome va aux toilettes comme dans un musée, toutes les vingt minutes.<br />
<br />
Cela ne m'intéresse pas.<br />
<br />
Il est cinq heures et j'ai envie de dormir. Je devrais travailler. Quelle paralyse ! Mon regard n'arrive pas à atteindre la Grande Bretagne. Alors je mange : je me bourre de la matière. Le pain est pâteux qu'en le mangeant j'ai l'impression d'assister à un spectacle conctuel. Je ne sens pas le fromage.<br />
<br />
Je ne sais que faire. Quatorze heures de route à suivre. Silence, obscurité. L'image de l'action de lire est floue et résignée. A quoi pense-je ? Je ne pense pas. Zéro puissance.<br />
<br />
Devrais-je faire quelque-chose ? Comment consommer tout ce temps ? Le temps n'existe pas ; que les procès, la perception, le mouvement et le vieillissement existent. Là où il n'y a ni mouvement ni lumière, il n'y a pas temps.<br />
<br />
- c'est pourquoi dans un autobus obscur, dont le mouvement sur le plan horizontal est quasiment rectiligne et uniforme, le temps s'arrête presque. A l'intérieur et à l'extérieur : le noir. Un vaisseau spatial résonnant, plein des variations inconnues aux destins connus.<br />
<br />
Il n'y a que les lumières qui ressortent comme des allumettes mattes. Et l'heure. 4°C, 18:12. Un rappel démoniaque de la temporalité.<br />
<br />
<b>/</b><br />
<b>CZ</b><br />
<br />
<i>[Na příští cestu do Prahy mám rezervovanou letenku. Následující řádky, napsané během autobusové cesty vstříc téže destinaci, opodstatňují proč.]<br /><br />Už nechci jíst.<br /><br />Tma a pár světel a nepřirozeně blízká cizost. <br /><br />Romský chlapeček chodí na toaletu jako do muzea, co dvacet minut. <br /><br />Nezajímá mě to.<br /><br />Je pět a chce se mi spát. Měla bych pracovat. Malátnost, nevnímám Británii ani z povzdálí. Raději jím - soukám do sebe hmotu. Chleba je tak mazlavý, že mám při jídle pocit performance. Sýr necítím. <br /><br />Nevím, co dělat. Čtrnáct hodin cesty přede mnou. Ticho a temno. Představa čtení je rozmlžená a rezignovaná. Na co myslím? Nemyslím. Nula výkonu. <br /><br />Mám něco dělat? Jak zkonzumovat všechen ten čas? Čas neexistuje, jen procesy, vnímání, pohyb a stárnutí. Kde není pohyb ani světlo, není čas. <br /><br />- proto v temném autobuse, který se pohybuje témeř rovnoměrným pohybem bráno z horizontálního hlediska, čas skoro stojí. Uvnitř černo, venku černo - rezonující vesmírné plavidlo plné neznámých variací na známé osudy. <br /><br />Ční jen světla, matné zápalky. A ciferník hodin. 4°C, 18:12. Démonické připomenutí časovosti. </i>gabrielahttp://www.blogger.com/profile/09069735578871518972noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-672960435456895800.post-89506932240341352432015-01-11T13:38:00.001+01:002015-01-11T13:39:52.142+01:00Six months in words<p><br></p><p>Voilà une demi-année depuis que je vis ici. Depuis six mois, je sillonne les sales trottoirs parisiens, j’observe les gens, je suis observée, parfois je n’observe rien pour la simple observation de moi-même. Depuis 24 semaines, je me déplace entre ma chambre, des magasins d’alimentation et des institutions diverses, où je suis censée apprendre des choses ou régler des choses. Depuis 161 jours je dors et je mange ici, je bois, je lis, j’écris et je prends des photos. Depuis 3964 heures et un nombre vomitif de minutes et de secondes. </p><p>Ce chiffrage de la vie m’a l’air absurde, voire satirique. Je ne cesse de m’étonner, confrontée à la matérialisation de l’existence en chiffres. C’est tellement hors de propos ! La perception du temps est un phénomène purement subjectif et dépendant d’un tas de facteurs internes et externes. Par exemple, personne ne peut me dire que j’ai tort si je dis que pendant le voyage avec Eurolines, une expérience durant 15 heures qui atteint des dimensions quasi psychédéliques, j’arrive à vivre l’éternité entre 02:13 et 02:15, dont l’éclat sanglant perce l’obscurité de ce parallélépipède plein de colonnes vertébrales déjetées. Dimanche dernier, que j’ai passé en majorité à Prague, me semble être un jour de l’histoire, dont me sépare au moins un mois. Le premier semestre, par contre, est passé des cours d’introduction aux partiels en un clin d’œil.</p><p>Depuis que je suis ici, j'ai déménagé une fois, j'ai fait une apparition à Prague trois fois, on m'a rendu visite deux fois et une fois j'ai voyagé pour contempler les vagues de l'Atlantique. J'ai lu pas mal de livres, peut-être même plus que je n'ai bu de bouteilles de vin, ce qui est un déséquilibre assez bouleversant par rapport à mes habitudes d'avant. Ce n'est pourtant sûrement pas un mécanisme de défense contre la tradition viticole française qui m'aurait mené à réduire ainsi mon alcoolisme. J'ai reconstruit ma conception de l'alimentation. J'ai pris conscience de ce que je souhaite et de ce que je ne souhaite pas manger. J'apprends à petit pas de préparer des plats que je ne consommerais pas que grâce à un sentiment d'indulgence résignée face à mes capacités culinaires restreintes. À petits pas, j'ai dit.</p><p>Les deux premiers mois, je profitais du transport en commun, ensuite j'ai changé pour le Vélib' en me laissant stresser par la circulation et par une recherche souvent désespérante de place de stationnement. Les derniers deux mois à peu près, je marche à pieds partout, observant les sachets en plastique léviter dans le vent matinal et les visages tendus des cotrottants stressés (cotrottant,e = une personne empruntant le même trottoir). Les rares voyages dans le métro, que j'effectue pour me déplacer vers des bars aux tarifs plus modérés ou vers d'autres lieux où je cherche de l'animation, deviennent ainsi de véritables expériences pour moi, voire des études sociologiques discrètes. </p><p>Bien que je vive dans une ville réputée pour ses moyens de divertissement culturel quasi inépuisables, c'est la rue qui est ma galerie préférée, où il y a une exposition permanente de l'impressionnisme, et au crépuscule même des panoramas déchirés du romantisme. Du pop art et de l'art conceptuel crie des affiches et des rayons des magasins. Et partout, le dadaïsme transparaît.</p><p>Pendant ces six mois, je faisais un effort de comprendre où j'étais, qui j'étais, ce qui se passait et ce que je pouvais en faire. J'ai vécu d'innombrables premières personnelles, allant de l'achat d'une balayette jusqu'à la gestion des comptes d'électricité et tous ces petits plaisirs administratifs. J'ai découvert bien d'états psychiques dont je n'avais pas du tout eu conscience jusqu'ici. L'environnement me fait sans cesse comprendre qu'être tchèque veut probablement dire quelque-chose, bien que je n'aie pas encore compris ce que c'était précisément. Il y a toujours de quoi analyser, découvrir, des conclusions à faire et à défaire. C'est intéressant. Une existence décontextualisée entraîne un état d'être plus éveillé, je trouve. Plein de choses arrive même dans des moments où on dirait qu'il n'arrive rien du tout. </p><p>Et ça suffit, il y a trop de "je" dans cet article, c'est dégoûtant. J'en ai marre du moi. Peut-être ai-je perdu l'habitude de ce côté soi-présentationnel du blog. Si je me dégoûte autant que je me dégoûte moi-même, je suis sincèrement desolee. A une prochaine fois alors.</p><p><br></p><p><br></p><p><b>CZ</b></p><p><br></p><p><i>Tak jsem tu půl roku. Šest měsíců křižuji špinavé pařížské chodníky, pozoruji lidi, jsem jimi pozorována, někdy nepozoruji nic pro samé pozorování sebe. Dvacet čtyři týdnů pochoduji mezi svým pokojem, obchody s potravinami a různými institucemi, kde se mám něco učit nebo něco zařizovat. 161 dní tu spím, jím, piju, čtu, píšu a fotím. 3964 hodin a nechutně moc minut a sekund.</i></p><p><i>Tohle vyčíslení života se mi zdá až satiricky absurdní. Nad materializací existence číselnou formou se ostatně nepřestávám podivovat obecně. Jak irelevantní je takový údaj... Vnímání času je něco strašně subjektivního a stoprocentně závislého na hromadě vnitřních a vnějších faktorů. Nikdo mi například nemůže vyvrátit, že během patnáctihodinové cesty autobusem Eurolines, která je zážitkem až psychedelických dimenzí, zvládnu mezi 02:13 a 02:15 rudě zářícími do černých útrob vrnícího kvádru plného pokřivených páteří prožít nekonečno. Minulá neděle, jejíž většinu jsem ještě trávila v Praze, se mi zdá být datem témeř historickým, pocitově vzdáleným minimálně měsíc. Semestr na univerzitě se od úvodních hodin ke zkouškám naopak přenesl jako lusknutím prstu. Čas, jak nám ho vnucují ciferníky, neexistuje. Existují nanejvýš hodiny, hodinky, ručičky, strojky, baterie, orloje a podobné věci.</i></p><p><i>Za dobu, co jsem tady, jsem se jednou přestěhovala, třikrát si odskočila do Prahy, dvakrát měla návštěvu, jednou jela na výlet k vlnám Atlantiku. Přečetla jsem poměrně dost knih, a to dokonce snad více, než jsem vypila lahví vína, což je disproporce v kontextu mého dřívějšího životního stylu naprosto šokující. Svůj alkoholismus jsem ale rozhodně neredukovala v obranném mechanismu vymezení se vůči francouzské vinařské tradici. Přehodnotila jsem své stravování. Uvědomuji si, co jíst chci a co jíst nechci. Pomalu se učím vařit tak, aby výsledkem činnosti s pánvemi a hrnci (troubu nemám) nebyl pokrm, který bych jedla jen ze smířené shovívavosti vůči svým kulinářským schopnostem. Pomalu, řekla jsem. </i></p><p><i>První dva měsíce jsem (si) užívala hromadné dopravy, následně jsem přesedlala na půjčovatelná kola a stresovala se provozem a hledáním stojanu, kam kolo vrátím. Poslední asi tak dva měsíce všude chodím pěšky, sleduji igelitové pytlíky povlávající nad ránem ve větru a napnuté tváře spěchajících chodníkových souputníků. Jízda metrem, ke které se uchyluji v případě delších cest za cenově dostupnějšími bary a jinými kratochvilnými místy, se pro mě stává zážitkem, dle nálady i zcela diskrétním sociologickým zkoumáním.</i></p><p><i>Byť se pohybuji ve městě honosícím se nevyčerpatelnými možnostmi kulturního vyžití, nejoblíbenější galerií jsou mi ulice, ve kterých je k vidění stálá expozice impresionismu a v rozednívacích či stmívacích částech dne i romanticky rozedraných scenérií. Pop art a umění konceptuální na mě řve z poutačů a regálů. Dadaismus je všude.</i></p><p><i>Po celých šest měsíců jsem se snažila pochopit, kde vlastně jsem, kdo vlastně jsem, co se to děje a jak s tím nakládat. Zažila jsem spoustu premiér, od nákupu smetáčku a lopatky skrz utěsňování kapající sprchové hadice až po zařizování elektřiny a podobné administrativní radosti. Objevila jsem mnoho mně dosud neznámých poloh vlastní psychiky. Prostředí mi neustále naznačuje, že být z Čech zřejmě něco znamená, byť jsem pořád přesně nepřišla na to, co. Pořád je co analyzovat, zkoumat, vyhodnocovat, přehodnocovat. Je to zajímavé. Dekontextualizovaná existence s sebou tak nějak nese větší bdělost. Spousta se toho tak děje i ve chvílích, kdy se zdánlivě neděje nic. </i></p><p><i>A to už by stačilo, počet "já" v tomto článku je nechutný. Mám se dost. Asi jsem trochu odvykla tomuhle blogovému reflexu sebeprezentace. Jestli vás znechucuji stejně jako znechucuji sama sebe, upřímně se omlouvám. Zase někdy tedy.</i><br></p><p><i> </i></p>gabrielahttp://www.blogger.com/profile/09069735578871518972noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-672960435456895800.post-53464862802298447112014-12-08T13:38:00.000+01:002014-12-08T13:39:49.157+01:00the garbage manifesto<img src="http://img98.rajce.idnes.cz/d9802/10/10703/10703686_48b41cf105fa2f740b92c24a18ca96bf/images/IMGP1045.jpg?ver=0" width="800" /><br />
<br />
J'aime bien les prendre en photo. Poubelles, meubles abandonnés, mégots bordant les trottoirs. La décadence, le dernier cri des objets flétris tantôt pleurant, tantôt montrant les dents. De même que les organismes nécrophages se nourrissent de la carcasse, de même moi je vis de l'esthétique des parties mourantes de la civilisation, abjects excréments du progrès. Un rire moqueur face aux vitrines cirées. Dans l'instant, toute cette vantardise plastique perd l'éclat. Je prépare des obsèques festives au désir humain de s'éloigner de tout ce qui est simple, humain. Quel contraste ! Le fait que je trouve de la beauté dans la laideur signifie-t-il que je rejette le beau ?<br />
Non. Je rejette le faux, et les déchets sont plus authentiques que ce dont ils sont le produit. La saleté concentrée, l'inutilité, la ruine. Mais ce qui est mis à l'écart, abandonné, pourrissant n'est à la fois pas mort. C'est vivant, ça prolifère. C'est un miroir à l'appétit sauvage, à la pulsion à consommer palpitante. Toute cette laideur, nous la bourrons par force dans les poubelles ou, d'un geste d'une parfaite résignation, nous la laissons glisser par terre en espérant de faire disparaître l'éphémère de notre champ de vision. Nous nous précipitons vers les temples de la consommation pour se procurer de la nouvelle matière toute brillante, des illusions avec des prix agrafés. Nous passons nos jours dans une utopie plastique qu'on renouvèle jusqu'à l'épuisement. Nous portons des offrandes sur l'autel du temps qui ne veut pas s'arrêter. Nous nous entourons du nouveau en désirant de se voir tous nouveaux et brillants nous même. Nous noyons notre vieillesse dans la modernité qu'on ne peut rattraper.<br />
Ah ! Cela ne marche pas. Les poubelles résonnent d'un rire amer face à cette cécité panique. Elles débordent, envahies par un afflux d'une modernité vidée. Elles laissent jaillir la splendeur flétrie de la réalité.<br />
<br />
<b>/</b><br />
<b><br /></b>
<b>CZ</b><br />
<br />
<i>Fotím je ráda. Odpadkové koše, popelnice, opuštěné kusy nábytku, vlhké nedopalky lemující chodníky. Dekadence, vykřičenost, omšelé tu plačící, tu zuby cenící součásti ulic. Stejně jako se saprofágové s gustem živí na mrtvých tělech, já žiji estetikou odumírajících částí civilizace, ohyzdných výměšků pokroku. Výsměch lesknoucím se vitrínám. Jak najednou vše ztratí svůj lesk, svou plastovou chlubivost. Strojím oslavný pohřeb lidské touze vzdalovat se všemu základnímu, všemu lidskému. Ten kontrast ! Nalézám-li krásu v ošklivém, je to proto, že opovrhuji krásným? Ne. Opovrhuji falešným, a odpad je skutečnější než to, z čeho pochází. Koncentrovaná špína, zbytečnost, zmar. Jsa odpadlý, opuštěný, hnijíci, není však mrtvý. Žije, bují. Zrcadlí nezkrotný, bezuzdně tepající konzumní apetit. Vše ošklivé vměstnáváme do popelnic nebo líným gestem houboké rezignace propouštíme mezi prsty na zem, aby ze zorného pole zmizela všechna pomíjivost. Ženeme se do chrámů konzumu pro novotou zářící hmotu, cenovkami opatřené iluze. Trávíme dny v plastové utopii, jíž obnovujeme do úmoru. Přinášíme oběti na oltář plynoucího času. Obklopujeme se neohleděným, toužíce spatřit sami sebe v novém, nablyštěném hávu. Topíme své stáří v nedostižné modernitě.</i><br />
<i>Ah ! Nefunguje to. Odpadkové koše se hořce vysmívají naší panické slepotě. Přetékají, zahlceny nekontrolovatelným proudem vyprázdněné novosti. Nechávají na světlo vyhřeznout realitu v celé své odkvetlosti. </i><br />
<i></i><img src="http://img98.rajce.idnes.cz/d9802/10/10703/10703686_48b41cf105fa2f740b92c24a18ca96bf/images/IMGP0950.jpg?ver=0" width="800" /><img src="http://img98.rajce.idnes.cz/d9802/10/10703/10703686_48b41cf105fa2f740b92c24a18ca96bf/images/IMGP0952.jpg?ver=0" width="800" />
<img src="http://img98.rajce.idnes.cz/d9802/10/10703/10703686_48b41cf105fa2f740b92c24a18ca96bf/images/IMGP1513.jpg?ver=0" width="800" />
<img src="http://img98.rajce.idnes.cz/d9802/10/10703/10703686_48b41cf105fa2f740b92c24a18ca96bf/images/IMGP0352.jpg?ver=0" width="800" />
<img src="http://img98.rajce.idnes.cz/d9802/10/10703/10703686_48b41cf105fa2f740b92c24a18ca96bf/images/IMGP0576.jpg?ver=0" width="800" />
<img src="http://img98.rajce.idnes.cz/d9802/10/10703/10703686_48b41cf105fa2f740b92c24a18ca96bf/images/IMGP0468.jpg?ver=0" width="800" />
<img src="http://img98.rajce.idnes.cz/d9802/10/10703/10703686_48b41cf105fa2f740b92c24a18ca96bf/images/IMGP0587.jpg?ver=0" width="800" />
<img src="http://img98.rajce.idnes.cz/d9802/10/10703/10703686_48b41cf105fa2f740b92c24a18ca96bf/images/IMGP1536.jpg?ver=0" width="800" />
<img src="http://img98.rajce.idnes.cz/d9802/10/10703/10703686_48b41cf105fa2f740b92c24a18ca96bf/images/IMGP0475.jpg?ver=0" width="800" />
<img src="http://img98.rajce.idnes.cz/d9802/10/10703/10703686_48b41cf105fa2f740b92c24a18ca96bf/images/IMGP1327.jpg?ver=0" width="800" />
<img src="http://img98.rajce.idnes.cz/d9802/10/10703/10703686_48b41cf105fa2f740b92c24a18ca96bf/images/IMGP0368.jpg?ver=0" width="800" />gabrielahttp://www.blogger.com/profile/09069735578871518972noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-672960435456895800.post-85832169267257910342014-10-05T21:07:00.000+02:002014-10-05T21:07:41.114+02:00contraselfie / 06<img src="http://img16.rajce.idnes.cz/d1601/10/10422/10422250_5f33e3fd66c143d3429642028d4156ad/images/M210914.jpg?ver=0" width="800" /><br />
<br />
Le 29 septembre, en prenant cette <a href="http://risparis.blogspot.fr/search/label/contraselfie" style="background-color: white; color: black; font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.4799995422363px; text-align: justify; text-decoration: none;">contraselfie</a>, j'ignorais que le banc derrière moi servait de lieu de résidence à un sdf. Il est revenu de sa promenade juste après qu'une d'un groupe des jeunes filles sympathiques qui passait autour m'ait prise en photo.<br />
<br />
<b>/</b><br />
<b>CZ</b><br />
<i><br /></i>
<i>Když jsem 29. září pořizovala tuhle <a href="http://risparis.blogspot.fr/search/label/contraselfie" style="background-color: white; color: black; font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.4799995422363px; text-align: justify; text-decoration: none;">contraselfie</a>, netušíla jsem, že lavička za mnou slouží jako rezidence bezdomovci. Z procházky se vrátil hned poté, co mě jedna ze skupiny sympatických procházejících slečen vyfotografovala. </i>gabrielahttp://www.blogger.com/profile/09069735578871518972noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-672960435456895800.post-81748385576817737642014-09-24T19:35:00.006+02:002014-09-24T19:35:58.286+02:00les parisiens<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0676.jpg?ver=0" width="800" /><br />
<br />
On dirait qu'être parisien est synonyme d'appartenir à une catégorie spécifique de l'espèce humaine. Le nombre de livres avec des titres tels que<i> "Vivre comme une vraie parisienne" </i>ou <i>"l'Elégance parisienne"</i> ne cesse de croître et connaît un grand succès commercial grâce à ceux qui croient qu'on peut apprendre à se comporter "en parisien" même si l'on vit à Bucarest. Il y a plein d'éphithètes traditionnellement liés aux parisiens, souvent pas très flatteurs il faut dire. Le parisien est caricaturisé sur tous les fronts, par la province, par les étrangers et par lui-même.<br />
<br />
Et bien moi, je ne vais pas vous décrire un "parisien", tout simplement parce que je pense qu'un parisien, ça n'existe pas. Je me contente de prendre en photo des passants qui sillonnent les trottoirs de la capitale, "parisiens", parisiens ou juste de passage, qui sait.<br />
<br />
<b>/</b><br />
<b>CZ</b><br />
<br />
<i>Vypadá to, jako by být Pařížanem znamenalo náležet k odlišnému lidskému druhu. Množství knih s tituly jako "Žít jako pravá Pařížanka" nebo "Pařížská elegance" neustále narůstá a zaznamenává masivní komerční úspěch díky těm, kteří věří, že se můžou naučit, jak se chovat "jako Pařížan", i když bydlí v Bukurešti. S Pařížany se skloňuje spousta často negativních přívlastků, jsou karikaturizováni na všech frontách - obyvateli nepařížských částí Francie, cizinci i sebou samými.</i><br />
<i><br /></i>
<i>Já, abyste věděli, vám žádného "Pařížana" nepopíšu, jednoduše proto, že si myslím, že neexistuje. Mě stačí fotit chodce křižující pařížské chodníky, ať už "Pařížany", Pařížany nebo náhodně se v hlavním městě vyskytnuvší.</i><br />
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0677.jpg?ver=0" width="800" /><br />
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0671.jpg?ver=0" width="800" /><br />
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0680.jpg?ver=0" width="800" /><br />
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0407.jpg?ver=0" width="800" />
gabrielahttp://www.blogger.com/profile/09069735578871518972noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-672960435456895800.post-67987395194389318132014-09-21T14:31:00.000+02:002014-09-22T10:58:59.700+02:00places / Petite Ceinture<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0987.jpg?ver=0" style="width: 800px"><br>
Pour s'évader de Paris, on n'est même pas obligé de quitter la ville. L'impression que cette phrase a une légère connotation oxymorique peut vite disparaître si l'on se rend compte qu'une fuite, ce n'est pas nécessairement limité au plan horizontal, mais qu'elle peut être verticale, aussi. La Petite Ceinture est un chemin de fer incrusté dans la capitale dans la moitié du 19e. Depuis les années 90 du siècle passé, ses rails sont privés du contact avec les roues d'une locomotive. C'est le contact avec les aventuriers-piétons, prétendant d'ignorer qu'il est officiellement interdit de s'y promener, qu'ils connaissent aujourd'hui. Il suffit de trouver un trou dans la clôture qui borde la voie ferrée, franchir une masse de buissons, et vous voilà en-dessous de Paris. <p>
Je n'aurais pas trop envie de m'y rendre toute seule, parce que - quand même - me promener sur les traverses dans l'obscurité d'un tunnel d'un kilomètre de longueur environ, à la fin duquel attend non seulement la lumière, mais peut-être aussi une porte bien verrouillée, n'appartient pas parmi mes activités solitaires préférées. Mais s'il vous arrive d'être accompagnés, c'est une superbe expérience, supposant que vous êtes attirés par des endroits abandonnés et vous ne vous sentez pas gênés en errant entre les silhouettes des ordures préhistoriques. Du graffiti, des souris, des pièces de vêtements laissés tristement sur le chemin, une végétation abondante : l'endroit idéal pour un pique-nique ! Il peut vous sembler que je rigole, mais non. </p>
<br>
/<br>
<strong>CZ</strong><br>
<i>Když chce člověk na chvíli utéct z Paříže, ani k tomu nemusí opustit město. To zní možná trochu oxymoricky, ale pokud si uvědomíme, že útěk nemusí být jen záležitostí horizontální, nýbrž je možný i vertikálně, onen protimluv hned zmizí. Petite Ceinture je v polovině 19. století do Paříže vetkaná železniční linka, jejíž koleje od 90. let spočívají netknuty koly lokomotivy. Dnes se jich občas chodí tknout zvědaví lidé, kteří předstírají, že by je nebylo ani ve snu napadlo, že je to oficiálně zakázáno. Stačí najít otvor v plotu, prodrat se větší či menší masou křoví, a najednou pochodujete pod Paříží. <p>Sama bych se tam úplně nepouštela, protože procházka po pražcích temného, asi kilometr dlouhého železničního tunelu, na jehož druhém konci můžou čekat kromě světla také důkladně zamčená vrata, nepatří mezi mé prioritní solitérní kratochvíle. Ale máte-li doprovod, je to skvělý zážitek, tedy za předpokladu, že nalézáte zalíbení v opuštěných místech a nevadí vám tápat temnotou mezi siluetami archivních odpadků. Graffiti, myši, smutně pohozené kusy oblečení, bující vegetace - ideální místo pro piknik ! Teď to bude vypadat, že si dělám legraci, že? <br><p><br></p></i><p>
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0988.jpg?ver=0" width="800"><br>
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0985.jpg?ver=0" width="800"><br>
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP1014.jpg?ver=0" width="800"><br>
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0997.jpg?ver=0" width="800"></p></p>gabrielahttp://www.blogger.com/profile/09069735578871518972noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-672960435456895800.post-12051841732895440512014-09-18T17:43:00.002+02:002014-09-18T18:13:03.612+02:00contraselfie / 05<img src="http://img16.rajce.idnes.cz/d1601/10/10422/10422250_5f33e3fd66c143d3429642028d4156ad/images/IMGP1319.jpg?ver=0" width="800" /><br />
<br />
Je suis particulièrement contente d'avoir pris cette <a href="http://risparis.blogspot.fr/search/label/contraselfie">contraselfie</a>. Rue de Sèvres. Je venais de m'acheter la première balayette de ma vie et je revenais chez moi, victorieuse. Je dirais que cette photo réflète bien ce que je suis en train de vivre : je trouve du plaisir en apprenant à être pratique. Juste aussi pratique qu'il ne le faut, cependant, ahah. Il n'est pas surprenant que le monsieur dans la cinquantaine que j'ai demandé de me rendre ce service photographique paraissait complètement perplexe. Pourtant, il est l'un de meilleurs adeptes du projet niveau cadrage.<br />
<br />
/<br />
<i><br /></i>
<i>Z tého <a href="http://risparis.blogspot.fr/search/label/contraselfie">contraselfie</a> mám obzvlášť radost. Rue de Sèvres. Vracela jsem se domů poté, co jsem si slavnostně zakoupila první smetáček v životě. Řekla bych, že fotka pěkně zachycuje, čím právě procházím - s radostí se stávám praktickou osobou. Tedy jen tak praktickou, jak je nutné, ha. Není divu, že pán kolem padesátky, kterého jsem o fotografickou službu požádala, byl celý ten tam. Přesto je kompozičně zatím snad nejlepší z portrétujících.</i><br />
<br />gabrielahttp://www.blogger.com/profile/09069735578871518972noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-672960435456895800.post-41942030240676516912014-09-17T12:02:00.001+02:002014-09-17T12:03:00.376+02:00living on 10m²<div style="text-align: center;">
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP1059.jpg?ver=0" width="800" />
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0977_1.jpg?ver=0" width="600" />
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0981_1.jpg?ver=0" width="800" /></div>
<br />
10m² : un lit, une douche, une armoire, une table, une plaque de cuisson, un frigo, un placard, une fenêtre. Toilettes partagées dans le couloir. Voilà. C'est mon espace vital officiel. Cela pourrait surprendre certains, mais si je me prive du désir rouler sur le parquet ou autre revêtement de sol en toutes directions, auquel je pourrais potentiellement céder dans un espace plus grand, ce n’est guère petit. C’est parce que je comprends comme une partie de ma chambre de bonne, située dans un joli bâtiment ancien, même le panorama qui s’étend derrière le cadre de son unique fenêtre. Je n’avais jamais imaginé que j’aurais un jour une vue sur les toits gris iconiques avec leurs cheminées couleur de brique. <br />
<br />
C’est un changement brutal : je n’ai pas habité ici depuis le début, j’avais été censée résider dans une chambre un peu plus grande chez un vieil couple marié, en banlieue. (Je remarque ici qu’une petite chambre où on a son intimité est infiniment plus grande qu’un logement chez un particulier qui ne peut résister à la tentation de vous traiter comme son petit enfant.) Et soudain, je monte l’escalier tournant dans le 6e arrondissement, à quelques pas seulement du Jardin du Luxembourg. Le choc est d’autant plus grand, que je n’ai jamais habité dans le centre d’une ville quelconque. Si quelqu’un vous amenait, dans un taxi sans vitres, dans la partie de Prague où j’habitais, vous n’auriez probablement pas de chance de deviner que vous vous situez dans la capitale et vous n’auriez qu’à aller vous perdre dans la forêt vaste qui s’y étend. Et moi, je me perds maintenant dans des rues bordées des cafés et des galeries privées dont les vitrines exposent des statues scitillantes abondamment décorées et des lustres en cristal, et je me promène autour de la Seine en pleine lune. Vous pouvez sans doute imaginer qu’il n’est point désagréable d’être perdue de cette façon. Je ne cesse de m’étonner.<br />
<br />
Je suis ébahie face au choix des stations et des sorties du métro m’invitant d’entreprendre une intense expérience de transport ; il faut comprendre que jusque-là, je devais prendre le train ou le bus pour aller au centre-ville. Mieux encore, je peux éviter tout le transport en commun et me servir de mes pieds uniquement, ou de mes pieds associés aux pédales. D’un autre côté, ce changement positif entraîne de légères complications en ce qui concerne les courses : dans des petits Monop’ ou Franprix, les prix sont bien plus importants que dans les grand-surfaces de la périph. Il me suffit cependant de faire un effort de réfléchir stratégiquement, et j’apporte de chaque coin de Paris ce qu’il y est le plus avantageux.<br />
<br />
Bien que certains puissent déprimer de ne pas avoir de place pour un vestiaire, de ne même pas pouvoir faire rentrer un canapé normal, ou de se réveiller face au frigo – pas un éveil de rêves, hein – moi j’y trouve un grand plaisir. Cela m’oblige de n’avoir que ce dont j’ai vraiment besoin. Je reviendrai sur ce dernier point dans un prochain article, si quelqu’un est intéressé dans les enjeux de la vie dans un logement minuscule.<br />
<br />
<br />
<b>/</b><br />
<br />
<b>CZ</b><br />
<br />
10m² : postel, sprchový kout, skříň, stůl, plotýnka, lednice, police, okno. Toalety sdílené na chodbě. Hotovo. Můj oficiální životní prostor. Pokud se oprostím od touhy válet se ve všech směrech po parketách či jiné podlahové krytině, která by mě v rozlehlejších prostorách mohla potenciálně zachvátit, není to vůbec malé. Do svého pokoje, který je bývalým pokojem pro služebnictvo v pěkném letitém domě, totiž počítám i panorama, které se rozprostírá za rámem jediného okna. Nikdy bych nebyla tušila, že budu mít jednou výhled na ikonické šedé střechy s komíny cihlové barvy.<br />
<br />
Je to dramatická změna - nebydlela jsem tu od začátku, původně jsem měla přebývat v o něco větším pokoji u starého manželského páru v domě na předměstí. (Podotýkám, že jakkoli malý pokoj, ve kterém má zato člověk své soukromí, je nekonečně velký oproti bydlení u někoho, kdo si nedokáže pomoci a chová se k vám jako ke svému vnoučeti.) A najednou stoupám po točitých schodech v 6. arrondissement, pár kroků od Lucemburské zahrady. Šok je to o to větší, že jsem nikdy nebydlela v centrálních částech jakéhokoli města. Kdyby vás někdo dovezl taxíkem bez oken do oblasti, kde pobývám v Praze, zřejmě byste jí charakter hlavního města nepřisoudili a zoufalí byste se ztratili v rozlehlém lese. A já se teď ztrácím v ulicích plných kaváren a soukromých galerií, v jejichž výkladech se blýskají bezuzdně dekorované sošky a křišťálové lustry, a podnikám procházky při měsíčku kolem Seiny. Takové ztrácení vůbec není nepříjemné, jak si jistě dokážete představit.<br />
<br />
Jsem jako u vytržení z množství stanic a výstupů z metra, které si můžu vybrat pro vstup do intenzivního dopravního zážitku - dosud jsem se do centra dopravovala vlakem nebo autobusem, a teď tohle. A co je ještě lepší, je reálná možnost žádným hromadným dopravním prostředkem nejezdit a spolehnout se na své nohy, případně v kombinaci s pedály. Na druhou stranu s sebou tento pozitivní posun přináší i lehké komplikace v podobě nakupování : v malých pobočkách centrálních supermarketů jsou ceny o poznání vyšší, než v obřích mrchách na periferii. Stačí mi ale vyvinout minimální úsilí strategicky uvažovat a z každé části Paříže si odvážím artikl, který je zrovna tam výhodný.<br />
<br />
Ačkoli by si někdo mohl zoufat, že nemá prostor na šatnu, že ani normální pohovka se mu tam nevejde a že budit se čelem k plotně není zrovna snové, mě to naopak dost baví. Nutí mě to mít opravdu jen to, co potřebuji. K tomu se dostanu podrobněji v dalším článku, pokud někoho nástrahy a výzvy malého bydlení zajímají.<br />
<br />
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP1064.jpg?ver=0" width="800" />gabrielahttp://www.blogger.com/profile/09069735578871518972noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-672960435456895800.post-67472176461247257502014-09-08T20:30:00.004+02:002014-09-08T20:30:55.120+02:00contraselfie / 04<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP1041.jpg?ver=0" width="800" /><br />
<br />
Une quatrième <a href="http://risparis.blogspot.fr/2014/08/contraselfie01.html" style="color: black; text-decoration: none;">contraselfie</a>, prise rue de Vaugirard. Une dame très souriante n'a pas hésité d'enlever ses lunettes de soleil (bah oui, il faisait beau !) pour me photographier. Peut-être son sourire disparaîtrait-il si elle savait que le livre que je tiens dans mes mains porte le nom <i>L'incinérateur de cadavres</i>.<br />
<br />
<b>/</b><br />
<b>CZ</b><br />
<i><br /></i>
<i>Čtvrtá <a href="http://risparis.blogspot.fr/2014/08/contraselfie01.html" style="color: black; text-decoration: none;">contraselfie</a>, pořízená v ulici Vaugirard. Velmi usměvavá paní neváhala sejmout své sluneční brýle (no jo, bylo pěkně!), aby mě vyfotila. Možná by její úsměv zmizel, kdyby věděla, že v ruce držím </i>Spalovače mrtvol<i>.</i>gabrielahttp://www.blogger.com/profile/09069735578871518972noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-672960435456895800.post-87434426532636847902014-09-08T20:15:00.000+02:002014-09-08T20:15:14.107+02:00Two months in ParisVzhledem k různým dotazům a námětům jsem si říkala, že by možná bylo fajn sem napsat něco o tom, co v Paříži dělám, jak tu žiju a přežívám. Jsem tu od července a zanedlouho mi začne škola. Studovat tu budu "licence LLCER Anglais/FLES", což znamená v podstatě anglickou filologii s vedlejším zaměřením na didaktiku francouzštiny pro cizince a ty, jejichž je to druhý jazyk. Pokud vás také představa studia angličtiny ve Francii nutí k úsměvu, můžu vám říct jen to, že jsem sama hodně zvědavá, jak to bude vypadat.<br />
Poněkud rozvolněná frekvence publikování nových článků vám může napovědět, že mám co dělat. Mám. A to nedělám vlastně nic: strávila jsem tu dva měsíce bez práce a povinností. Aby bylo jasno, poflakování nebylo v programu, právě naopak - chtěla jsem být od začátku pracovně činná. Ale to by musel někdo toužit po "pracovní síle z východu". Což se bohužel dělo jen z hlediska citového: rozumějte tomu tak, že bych mohla mít spoustu zaměstnání, ale musela bych k tomu počítat s přesčasy u chlípných pánů. To nepotřebuju, tak moc zase ta práce nehoří, že. Co vám budu povídat, nabrala jsem tu pár nepříliš příjemných, byť také cenných zkušeností.<br />
Dva měsíce, zatímco většina mých vrstevníků brázdila letištní terminály nebo objížděla festivaly, jsem tedy pozvolna zařizovala první organizační záležitosti jako telefony a účty a trávila čas dramaticky neúspěšným hledáním práce. Poslední zmíněná aktivita způsobila, že jsem byla oproštěna jakéhokoli pocitu, který bych byla schopná klasifikovat jako "prázdninový", vyjma světlých bodů v podobě milých návštěv. Občas jsem si vyšla do galerie na stálé sbírky, ty tu jsou pro studenty zadarmo. Viděla jsem se s kamarády. Procházela jsem se čtvrtěmi, z nichž jsem vám ukázala pár fotek. Odpočívala jsem v několika málo oblíbených kavárnách, parcích, mediatékách, na chodnících. Uprostřed živého a kulturního města jsem trávila hodiny čtením, malováním a bezcílným bloumáním. Podnikala jsem výlety do lesů. Někdy byl vrcholem mého dne nákup potravin a vaření oběda. Zkrátka jsem se učila - a stále se učím - být sama. Jsem pořád z osob spíše samostatných, vyrůstala jsem jen s rodiči a vždycky jsem se tak nějak zabavila, ale tohle je jiné "sama", než na které jsem byla zvyklá, vysedávajíc po svých oblíbených pražských podnicích.<br />
Sama si organizuji čas. Sama se snažím co nejvýhodněji nakoupit a pro sebe samou uvařit. Pokud možno něco nenásilně poživatelného. Sama se ztrácím na kole a hledám cestu zpět. Sama se bezcílně procházím lesem. Je to po všech stránkách zajímavé. Urovnáte si, kdo je pro vás v životě důležitý a co je důležité. A trochu více si uvědomíte, kdo jste a co znamenáte nebo neznamenáte pro okolí. Naučíte se lépe čelit pochybným, chybným i bezchybným existencím. A prozkoumáte samotu jako takovou (mluvím skutečně o samotě, nikoli o osamění, aby nedošlo k dezinterpretaci) - je to zajímavý fenomén. Zvlášť z hlediska toho, že na vás občas dolehne ve větší míře v něčí přítomnosti, než když jste saní se sebou.<br />
Zajímavý byl už samotný přesun do Paříže: existence vměstnaná do jednoho kufru. Vytržen ze svého dlouhaletého zázemí člověk zjistí, jak málo věcí potřebuje k životu. Doklady, dokumenty, technika, základní hygienické potřeby a několik co nejuniverzálnějších kusů oblečení. K tomu pár osobních "nutností" jako určité knihy, barvy a sešity. Hotovo, přestěhováno. Když mám takhle "uklizeno", tíhnu o to méně ke kumulování zbytečností a opatřování nových a nových věcí. Zároveň najednou potřebuji věci, které jsem vždycky brala jako automaticky přítomnou součást domácího prostředí a najednou tu nejsou. Utěrka. Sůl. Toaletní papír (nést ho centrem Paříže je docela zážitek, hihi). Lepení na kolo. A pak je tu také ta zodpovědná část. Finančně jsem zatím plně závislá na rodičích, stejně jako tomu bylo v Praze. Ale operovat s financemi tak, abych rozložila výdaje na bydlení a jídlo a život, to je pro mě něco nového. Pojištění bytu. Elektřina. Doprava. Telefon.<br />
To jsou věci - a to ještě pořádně nic nezačalo, haha!gabrielahttp://www.blogger.com/profile/09069735578871518972noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-672960435456895800.post-39752645933577315832014-09-04T19:13:00.000+02:002014-09-07T10:25:52.234+02:00grayscale<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0801/4/4895/4895783_eb98c52d6669d29eab106721555cabb0/images/IMGP0894_1.jpg?ver=0" width="600" /><br />
<br />
Je ne sais pas ce que je fais, mais j'aime bien peindre ces derniers jours. Comme si le résultat-même ne comptait pas.<br />
<br />
/<br />
<br />
<i> Nevím, co dělám, ale poslední dobou mě baví malovat. O výsledek jako by ani nešlo.</i>gabrielahttp://www.blogger.com/profile/09069735578871518972noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-672960435456895800.post-44952687251418899952014-08-30T10:00:00.000+02:002014-08-30T10:00:00.251+02:00anonymity<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0744.jpg?ver=0" width="800" /><br />
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0743.jpg?ver=0" width="800" /><br />
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0745.jpg?ver=0" width="800" /><br />
<br />
Nous sommes des espions au quotidien. On flâne dans les rues de la ville et on suit les projections des êtres qui nous entourent, qui passent, apparaîssent et puis disparaissent dans le néant. Ce n'était même pas voulu, c'est juste que par hasard, ce monsieur-là a choisi d'emprunter le même chemin que moi de Saint-Lazare à Pigalle. L'anonymat et l'isolation construisent une bonne partie de l'ambiance de Paris.<br />
<br />
/<br />
<br />
<i>Jsme špióny na denní bázi. Plujeme ulicemi města a sledujeme projekce bytostí, které nás obklopují, prochází, objevují se a zase mizí v prázdnu. Ani to nebyl záměr, pán jen náhodou zvolil od nádraží Saint-Lazare k Pigalle stejnou cestu, jako já. Anonymita a izolace tvoří podstatnou část pařížské atmosféry.</i>gabrielahttp://www.blogger.com/profile/09069735578871518972noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-672960435456895800.post-68132083778164588162014-08-29T10:45:00.000+02:002014-08-29T10:45:17.519+02:00Contraselfie / 03<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/J270814.jpg?ver=0" width="800" />
<br />
<br />
Mon oeil a beaucoup apprécié cette vitrine d'un magasin où l'on trouve littéralement tout, qui se trouve juste à côté de la gare là où j'habite. Parfait pour une <a href="http://risparis.blogspot.fr/2014/08/contraselfie01.html">contraselfie</a>, je me suis dit. J'ai fait une photo d'essai d'abord et j'attendais qu'une personne me plaise en sortant de la gare pour que je lui demande de me prendre en photo. Soudain, j'entends un "hé, mademoiselle !" derrière mon dos. Je me tourne, et je vois sortir le vendeur-même. M'ayant apperçue en prenant ses exquis boa en photo, il était confus et paraissait agacé. "Pourquoi avez-vous pris une photo ?" - "Parce que ça me plaît !" réponds-je avec enthousiasme et je l'achève en lui demandant d'appuyer sur le déclencheur lui-même cette fois-ci.<br />
<b><br />/</b><br />
<b>CZ</b><br />
<br />
<i>Mé oko našlo obzvláštní zalíbení ve výloze jednoho obchodu se vším představitelným zbožím, který se nachází hned u nádraží v místě, kde bydlím. Ideální na <a href="http://risparis.blogspot.fr/2014/08/contraselfie01.html">contraselfie</a>, řekla jsem si. Nejprve jsem pořídila zkušební fotku a čekala jsem, než se od nádraží vynoří nějaká vhodná bytost, abych ji požádala o zachycení. Najednou za zády slyším "Haló, slečno!" Otočím se a spatřím samotného prodavače vycházejícího ven. Když mě viděl, jak si fotím jeho skvostná boa, byl zmaten a zdál se být poněkud vyveden z míry. "Proč jste si to fotila?" "Protože se mi to líbí!" odpovím nadšeně a udolám ho, žádajíc, aby spoušť zmáčkl tentokrát on.</i>gabrielahttp://www.blogger.com/profile/09069735578871518972noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-672960435456895800.post-38761855557204467192014-08-18T12:53:00.001+02:002014-08-18T12:55:42.993+02:00painting<div style="text-align: center;">
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0801/4/4895/4895783_eb98c52d6669d29eab106721555cabb0/images/IMGP0868.jpg?ver=0" width="600" /></div>
<br />
En rentrant chez moi, j’ai trouvé appuyé contre la clôture d’une maison un vieux cadre IKEA, grand et vide. J’ai décidé d’en faire un vieux cadre IKEA grand et rempli de peinture. Acrylique, A2.<br />
<br />
/<br />
<br />
<i>Když jsem se vracela k sobě, našla jsem u plotu jednoho domu opřený velký starý prázdný IKEA rám. Rozhodla jsem se z něj udělat velký starý rám plný. Akryl, A2.</i>gabrielahttp://www.blogger.com/profile/09069735578871518972noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-672960435456895800.post-45609145728071492532014-08-16T15:02:00.000+02:002014-08-16T15:02:01.038+02:00contraselfie / 02<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/I140814.jpg?ver=0" width="800" /><br />
<br />
Une deuxième <a href="http://risparis.blogspot.fr/2014/08/contraselfie01.html">contraselfie</a>. Je marchais dans la rue de Rivoli, marquée par un léger dégoût que m'avait apporté la vue des masses des touristes s'enchaînant pour prendre une photo d'eux tenant la pyramide de Louvre, qui s'encrerait assez probablement plus dans leur memoire que n'importe quel tableau du musée qu'ils auraient pu voir à travers l'écran de leur iphone. Heureuse que j'étais de m'être libérée de cette foule des êtres vivant dans un autre Paris - celui qui se trouve sur facebook -, j'ai décidé de me faire prendre en photo à un endroit qui contrastait bien avec les vitrines cirées des magasins bordant la rue de Rivoli. Une dame dans la cinquantaine avec de longs ongles violets assortis à la couleur de son rouge à lèvres a été visiblement surprise de mon action ; cependant, elle était très aimable, il ne faut pas expliquer ma pose comme une posture de défense contre la photographe, haha !<br />
<b><br /></b>
<b><br /></b>
<b>/</b><br />
<b>CZ</b><br />
<br />
<i>Druhá <a href="http://risparis.blogspot.fr/2014/08/contraselfie01.html">contraselfie</a>. Šla jsem rue de Rivoli, poznamenaná lehkým pocitem znechucení, kterého jsem nabyla při pohledu na řetězící se masy turistů pořizujících fotografie s louvreskou pyramidou na dlani, které se jim dost možná zapíší do paměti výrazněji, než kterýkoli z obrazů, na který měli příležitost pohlédnout skrze obrazovky svých iphonů v muzeu. Šťastně se vymanivši z tohoto davu, který žije jinou Paříž, než já - facebookovou -, rozhodla jsem se nechat zvěčnit na místě kontrastujícím s naleštěnými vitrínami obchodů, které rue de Rivoli lemují. Paní okolo padesátky s fialovými nehty sladěnými s barvou rtěnky působila značně překvapeně; byla ale velmi milá, takže si pózu nevysvětlujte jako sebeobranný postoj, haha!</i>gabrielahttp://www.blogger.com/profile/09069735578871518972noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-672960435456895800.post-25435882858053311062014-08-15T11:35:00.000+02:002014-09-17T14:37:01.911+02:00adresses / Culture rapide<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0847.jpg?ver=0" width="800" /><br />
<br />
La rubrique "adresses" consistera à partager des endroits que j'aime bien à Paris. Des cafés notamment, peut-être des rues, bref tout ce que je trouve digne de visiter. Ne vous attendez pas à des petits restos branchés avec des tables design où vous pourriez déguster des burgers à 10€, ce n'est pas de mon budget. Au contraire - mes adresses pourront servir de guide à ceux qui veulent profiter du côté non-touristique de la ville sans se ruiner. En plus, moins dépenser ne veut pas forcément dire moins profiter. Je trouve que les endroits un peu alternatifs ou populaires ont en eux bien plus d'authenticité que tous ces cafés "classiques" ; cependant, j'ai remarqué que beaucoup de gens préfèrent payer plus cher, vu la plénitude des restos où le prix d'un demi équivaut mes dépenses pour la journée, peut-être que la 1664 a-t-elle un meilleur goût si elle coûte deux fois plus que juste à côté, qui sait !<br />
<br />
<a href="http://culturerapide.com/">CULTURE RAPIDE</a> est un endroit qui ne pourrait pas être plus éloigné de l'uniformité parisienne. Des tables et chaises colorées, un décor éclectique où résonne souvent de la musique plutôt hardcore, une grande terrasse couverte ; et un service trop aimable dans tout cela ! Le soir, il y a très souvents des soirées slam poetry ou des concerts au programme. Moi, j'y passe pour lire avec un café à 1€50 ))<br />
<br />
Et en plus, c'est dans <a href="http://risparis.blogspot.fr/2014/07/belleville.html">Belleville</a>.<b> 103 Rue Julien Lacroix, 75020 Paris</b><br />
<br />
<br />
<b>/</b><br />
<b>CZ</b><br />
<br />
Pod štítkem "adresses" s vámi budu sdílet místa, kam v Paříži ráda zavítám. Asi hlavně kavárny, ale třeba i celé ulice, zkrátka cokoli, co shledávám návštěvyhodné. Nečekejte malé vypulírované podniky s designovými stolky, kde byste si mohli vychutnat burger za 10€, to není můj rozpočet. Má doporučení budou naopak moci sloužit těm, kdo si rádi užijí neturistickou stránku Paříže, aniž by se zbytečně ruinovali. Hlavně si myslím, že více utratit tu neznamená více zažít. Místa alternativnějšího nebo "lidovějšího" charakteru mají v sobě podle mě daleko více autenticity, než kavárny klasického střihu ; z toho, jak jsou nacpané podniky, kde cena malého piva odpovídá mým denním útratám, se ale dá vyčíst, že spousta lidí smýšlí spíše tak, že si raději připlatí - zřejmě ve víře, že 1664 bude chutnat lépe, stojí-li dvakrát více než za rohem, kdo ví!<br />
<br />
<a href="http://culturerapide.com/">CULTURE RAPIDE</a> je místo na hony vzdálené pařížské uniformitě. Barevné stolky a židle, eklektický dekor, v němž často rezonuje tvrdší hudba, velká zastřešená terasa ; a k tomu všemu moc sympatická obsluha. Večer je často na programu slam poetry nebo nějaký koncert. Já se tam zastavuji s knihou na kávu za 1€50 ))<br />
<br />
A navíc je to v <a href="http://risparis.blogspot.fr/2014/07/belleville.html">Belleville</a>. <b>103 Rue Julien Lacroix, 75020 Paris</b><br />
<b><br /></b>
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0843.jpg?ver=0" width="800" /><br />
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0844.jpg?ver=0" width="800" /><br />
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0845.jpg?ver=0" width="800" /><br />
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0848.jpg?ver=0" width="800" /><br />
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0846.jpg?ver=0" width="800" /><br />
* kde jinde vám na účtenku napíší "opatrujte se" a "hodně inspirace"? ))gabrielahttp://www.blogger.com/profile/09069735578871518972noreply@blogger.com0103 Rue Julien Lacroix, 75020 Paříž, Francie48.872879 2.38175130000001923.350844499999997 -38.92684269999998 74.3949135 43.690345300000018tag:blogger.com,1999:blog-672960435456895800.post-21878163048577418682014-08-14T11:44:00.000+02:002014-08-14T11:44:08.829+02:00ink/paper<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0801/4/4895/4895783_eb98c52d6669d29eab106721555cabb0/images/IMGP0858.jpg?ver=0" width="800" /><br />
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0801/4/4895/4895783_eb98c52d6669d29eab106721555cabb0/images/IMGP0859_1.jpg?ver=0" width="800" /><br />
<br />
Etant incapable de transmettre mes sentiments en mots, je les matérialise sur papier.<br />
<br />
<b>/</b><br />
<br />
<i>Neschopná přenést své pocity do slov, zhmotňuji je na papíře.</i>gabrielahttp://www.blogger.com/profile/09069735578871518972noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-672960435456895800.post-48885591090039665252014-08-12T10:47:00.002+02:002014-08-12T10:48:23.425+02:00contraselfie_01<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0762.jpg?ver=0" width="800" /><br />
<br />
Contraselfie est un projet personnel que je n’avais présenté que sur Facebook pour distraire des amis et des « amis » jusqu’ici. Cependant, j’ai décidé d’élargir un peu le public en le partageant ici. Je l’ai commencé à Prague, où cela consistait à me laisser prendre en photo par des passants inconnus à l’aide de mon appareil dans des endroits où j’aimais m’installer ou marcher. Ainsi, je devenais souvent dans leurs yeux une étrangère dans « ma ville », ou du moins un individu étrange à des motivations inexplicables. Dans le contexte parisien, cet exercice gagne un sens nouveau : ici, je suis une vraie étrangère, et du coup la dimension « étrangère dans un contexte connu » se perd un peu.<br />
<br />
Mais ce qui reste, c’est l’interaction sociale, qui en est le point essentiel. Parce que ma motivation n’est pas de me (faire) immortaliser et par la suite montrer aux autres ma beauté vêtue d’un cocon des filtres instagram, comme ce l’est dans le cas d’une selfie ; le but ici, c’est d’abord l’interaction avec une personne complètement inconnue, et puis le partage dans un second plan. Je veux surprendre un passant et causer qu’il est obligé de sortir de sa marche automatique quelque part, devant faire face à une situation de communication inattendue et aux difficultés techniques liées avec l’appui sur le déclencheur (« Oh mais il y a pas d’écran ? » « Non, mais vous avez le viseur »). <br />
Je choisis donc un endroit, j’ajuste la machine, j’arrête une personne qui répond à des critères de sécurité (genre quelqu’un qui n’est pas trop pressé, qui a l’air accessible et qui n’a pas la tête de celui qui s’enfuit avec ton appareil), je m’installe dans le cadre et je laisse l’heureux choisi d’appuyer une seule fois. Pas plus, pour garder ce sentiment d’étrangeté et de surprise causé par le fait que le passant doit se « réveiller » de sa marche monotone et doit agir, un peu comme si on le réveillait à minuit et exigeait qu’il nous parle de rongeurs. Je souhaite que la personne sente quelque-chose qu’il ne ressent pas normalement en passant par cet endroit (si jamais il lui arrive de ressentir quelque-chose, peut-être même pas), et qu’elle soit poussée à réfléchir sur ce qui vient de se passer et pourquoi. Les gens concernés ne posent pas souvent de questions, étant trop surpris, et du coup ils doivent faire eux-mêmes le travail de l’interprétation.<br />
<br />
Le contexte parisien diffère du contexte pragois d’origine par le fait que je ne peux plus prouver que je suis « d’ici » en parlant sans accent (- après, à vrai dire, quelle proportion de « parisiens » n’a pas d’accent -). C’est pour cela que je dois opter pour des endroits ou des poses un peu moins ordinaires pour sortir les gens de leur cadre pour un instant.<br />
<br />
<b>/</b><br />
<b>CZ</b><br />
<br />
<i>
Contraselfie je pouliční projekt, který jsem dosud prezentovala jen facebookově pro pobavení všemožných svých přátel a "přátel". Teď tedy publikum možná o jednu či dvě osoby rozšířím, sdílejíc ho tady. Začala jsem s ním v Praze, kde spočíval čistě v tom, že jsem se prostřednictvím svého foťáku nechávala fotit kolemjdoucími na místech, kde jsem s oblibou vysedávala, procházela či postávala. Stávala jsem se tak v jejich očích často cizincem ve "svém" městě, nebo ne-li cizincem, pak individuem divných rozmarů a nevysvětlitelných pohnutek. V pařížském kontextu nabývá trochu jiného významu: zde jsem skutečným cizincem, a proto se dimenze "cizí ve známém kontextu" trochu ztrácí. </i><br />
<i><br /></i>
<i>Zůstává ale rovina lidské interakce, která je na tom nejdůležitější. Protože mou motivací není touha zvěčnit se a následně se ukázat ostatním, jak mi to pod vrstvou instantních filtrů sluší, jako je tomu u </i>selfie<i>; cílem je spíše interagovat s naprosto neznámým člověkem, a teprve ve druhém plánu výsledek sdílet. Zaskočit kolemjdoucího a způsobit, že na pár sekund vystoupí ze svého bezduchého směřování někam, jsa konfrontován s nečekanou komunikační situací a technickou otázkou zmáčknutí spouště ("A kde to má displej?" "Není. Hledáček."). </i><br />
<i>Vyberu si tedy místo, nastavím stroj, zastavím člověka zapadajícího do kategorie bezpečných subjektů (někoho, kdo moc nespěchá, působí přístupně a nevypadá, že mi uteče i s foťákem), zasadím se do vybraného rámce a nechám onoho vyvoleného, aby jednou zmáčkl spoušť. Vícekrát ne - chci zachovat ve fotce onu cizost a překvapení způsobenou tím, že kolemjdoucí je probuzen ze své chůze někam a teď mačká spoušť, jako kdyby vytržen ze spánku musel o půlnoci referovat o hlodavcích. Chci, aby se vybraný člověk cítil něco, co při chůzi danou ulicí běžně necítí (jestli vůbec při chůzi ještě něco cítí), a musel zamyslet nad tím, co se právě stalo a proč. Lidé se většinou na nic neptají a poněkud zaraženě odchází - to znamená, že si pak událost musí sami pro sebe vysvětlit. </i><br />
<i><br /></i>
<i>Pařížský kontext je jiný v tom, že zde lidi nemůžu zaskočit zcela bezpřízvukovým projevem, který by je utvrdil v tom, že jsem místní; i když, upřímně, jaké procento obyvatel města je bez přízvuku. Tudíž musím kýženého vyvedení z míry dosáhnout neobvyklým prostředím či pózou. </i>gabrielahttp://www.blogger.com/profile/09069735578871518972noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-672960435456895800.post-76221305148203279622014-08-04T10:37:00.002+02:002014-08-04T10:41:34.909+02:00Chinatown<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0717.jpg?ver=0" width="800" /><br />
<br />
<br />
De même que je m’extasiais jadis devant chaque balcon des immeubles haussmanniens, de même je suis aujourd’hui prise d’un désir de capter en photos tout ce qui diffère de cet élément de base de l’ambiance parisienne. Je fais un effort d’éviter soigneusement les endroits touristiques les plus populaires et je ne les remarque donc que par le biais de l’afflux et le reflux des voyageurs munis de guides. Je descends aux stations périphériques, où il n’y a pas 4 lignes de correspondance et où on ne peut sortir du sous-sol que par un seul trou. Et je ne cesse de me faire surprendre. Au-dessous du masque qui lui est donné par les cartes postales, les films, les leçons de FLE et les touristes aux cadenas, Paris cache une incroyable diversité. <br />
<br />
Si je me suis rendue au 13e arrondissement, c’était pour un but très précis : emprunter un livre qui n’était disponible que dans la médiathèque du coin. Mais l’architecture des environs, caractéristique par un mélange des HLM et des bâtiments modernes, dont le rez-de-chaussée est occupé par des boutiques et restos asiatiques, m’a assurée que ce livre n’allait pas être la seule chose que j’emporterais du quartier. Quand je marchais dans les rues bordées des tables débordant des fruits de formes qui semblaient dangereuses, je me sentais vraiment plus à Séoul que dans une métropole européenne. Chinatown quoi. Il y a donc déjà Belleville et le 13e sur le blog ; il ne manque qu’un quartier asiatique majeur de Paris pour que ce soit complet, haha. Mais il n’y a pas que ça que j’aime sur Paris, évidemment ; c’est juste que les autres endroits, je ne les ai pas encore suffisamment prises en photo, et puis, il y a aussi des endroits où ça craint un peu de sortir mon appareil. Peut-être deviendrai-je plus courageuse et vous verrez ici des reportages des salons de coiffure africains bientôt, haha ! <br />
<br />
<b>/<br />CZ</b><br />
<br />
<i>Stejně jako jsem se dříve rozplývala nad každým rozkvetlým balkónem haussmannovských budov, jsem teď stižena touhou zachytit všechno, co se tomuto základnímu stavebnímu prvku pařížské atmosféry vymyká. Nejproslulejším turistickým místům se co možná nejpečlivěji vyhýbám a vnímám je jen z metra skrze příliv a odliv pasažérů s průvodci. Vystupuji na stanicích periferních, kde se nedá přestoupit na 4 další linky a z podzemí se dá dostat jen jednou dírou. A nestačím se divit. Paříž skrývá pod zkreslenou maskou, na kterou ji redukují pohledy, filmy, učebnice francouzštiny a zámečkoví turisté, neuvěřitelnou diverzitu. <br /><br />Do 13. okrsku jsem se vydala s cílem dost konkrétním – byla jím jedna kniha, která v jiném pařížském vypůjčovacím zařízení než v tom zdejším nefigurovala. Architektura v okolí, sestávající z vysokých paneláků a moderních staveb, v jejichž přízemí se zabydlely asijské obchody a restaurace, mě ale ujistila v tom, že kniha nebude tím jediným, co si ze čtvrti odnesu. Rozhodla jsem se odnést si i panelový dům č.p. 1026 z ulice Turbigo. /čeština, haha/. Když jsem procházela ulicemi a míjela pulty plné ovoce nebezpečně působících tvarů, připomínalo mi prostředí skutečně více Soul než evropskou metropoli. Chinatown prostě. Belleville, 13e arrondissement – dvě asijské čtvrti už na blogu tedy figurují. Ještě mám v oku jednu. Nepropadněte ale představě, že se zde ženu jen za nudlemi; je tu spousta jiných míst, která se mi zdají zajímavá, jen některé nemám ještě patřičně ofocena a na jiných se trochu fotit obávám. Třeba se časem osmělím a uvidíte zde reportáže z afrických vlasových salónů (a věřte mi, že nemám na mysli ty, co testují „nejnovější trendy ve vlasové kosmetice“, haha!).</i><br />
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0720.jpg?ver=0" width="800" /><img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0719.jpg?ver=0" width="800" />
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0718.jpg?ver=0" width="800" />
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0706.jpg?ver=0" width="800" />
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0710.jpg?ver=0" width="800" />
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0709bizarre.jpg?ver=0" width="800" />
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0716.jpg?ver=0" width="800" />
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0703.jpg?ver=0" width="800" />
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0704.jpg?ver=0" width="800" />
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0714.jpg?ver=0" width="800" />
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0711.jpg?ver=0" width="800" />
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0715.jpg?ver=0" width="800" />
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0688.jpg?ver=0" width="800" />
gabrielahttp://www.blogger.com/profile/09069735578871518972noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-672960435456895800.post-33545140153338409702014-07-22T14:45:00.003+02:002014-07-22T23:23:57.308+02:00Belleville<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0378.jpg?ver=0" width="800" /><br />
<br />
Belleville c'est génial comme quartier. Je ne peux pas dire que je le connais, ça ne fait pas longtemps depuis que j'ai livré ma valise aux particules de la poussière, après tout. Pour l'instant, je me contente de découvrir en sillonnant les trottoirs parisiens et de respirer l'atmosphère. Et l'atmosphère est plus dense dans certains endroits que dans d'autres ; et Belleville est l'un des quartiers dont la composition atmosphèrique me convient mieux. Mais ça reste intuitif, car je n'ai jamais été trop forte en chimie.<br />
<br />
Dans les yeux du groupe de la population qui est pris de panique en contact avec toute culture "étrangère" - et évite donc fervemment cette dernière ; ou bien, au cas d'une confrontation inévitable, il met un néoprène et la subit en souffrant, n'essayant pas trop fort de masquer son dédain -, ma conduite peut paraître comme un délire de fou. En effet, je recherche davantage des quartiers riches aux influences d'autres cultures dans mes errances. Et ça me fait bien moins peur (ou pas du tout, pour être précise) que d'être perdue dans les rues purement "parisiennes" des beaux quartiers. Ces terrasses où on paie un café 3 euros, ces vitrines cirées, ces rubans roses et les pyramides des macarons et ces défilés d'une clientèle qui va bien avec cette pompe me paraissent beaucoup plus effrayants. Si je faisais pas un effort de me convaincre que c'est naturel, parce que chaque ville a ses snobs et ses touristes et une ville, c'est pour tous, je paniquerais vite à mon tour.<br />
C'est entre les petites magasins où on vend des légumes dont j'ignore le nom ; là où la plupart des clients passe sa commande dans une langue qui m'est incompréhensible ; dans cette jungle de l'inconnu ; c'est où je me sens bien plus à l'aise que dans ces boulevards déshumanisés qui incarnent tout ce que les touristes considèrent comme "parisien".<br />
<br />
Le quartier est loin de l'image obscure qu'en donne le film <a href="http://fr.wikipedia.org/wiki/Les_Triplettes_de_Belleville"><i>Les Triplettes de Belleville</i></a>. Il est vivant. Les panneaux des magasins asiatiques cachant des trésors qui me sont parfaitement mystérieux brillent de toutes les couleurs, alternant avec des épiceries arabes. Pourtant on ne se sent pas étranger ici : rien n'est étranger à cette diversité où tout s'entremèle. Les prix sont privés de suppléments touristiques, et ainsi on fait bien ses courses ici. Ne manquent ni des magasins du type européen, pas de soucis, haha. Et si dans d'autres parties de la métropole, il faut attendre les happy hours pour pouvoir profiter d'une pinte qui ne coute que 3,5x plus cher qu'en République tchèque, dans Belleville il y a des happy hours en permanence.<br />
Si en plus vous vous appelez Gabriela et adorez faire la chasse aux photos des poubelles, vous êtes tombés au bon endroit. Et si vous préférez le street-art, il y a des endroits comme la fameuse <a href="http://fr.wikipedia.org/wiki/Rue_D%C3%A9noyez">Rue Dénoyez</a>, où outre la mer de graffiti il y a de petites galeries sympa. Bref, tout est agréablement "non-parisien" ici.<br />
<br />
<b>/</b><br />
<b>CZ</b><br />
<i><br /></i>
<i>Belleville je skvělá čtvrť. Nemůžu tedy říct, že bych ji "znala", na takové snahy uplynulo od svěření kufru částicím prachu příliš málo času. Zatím se snažím během dlouhých výprav skrze pařížské chodníky objevně bloudit a vnímat atmosféru. A v některých místech je atmosféra hustší, než v jiných, a Belleville je jedna ze čtvrtí, kde mi její složení vyhovuje nejlépe. Je to tedy jen intuitivní, chemie mi nikdy moc nešla.</i><br />
<i><br /></i>
<i>Pro tu část populace, kterou v kontaktu s jakoukoli "cizí" kulturou jímá panika -a tak se jí raději vyhýbá obloukem, nebo pokud je konfrontace přece jen nezbytná, trpí ji se špatně skrývaným despektem a v neoprénu (o tom vám též někdy něco napíšu) -, se mé počínání může jevit jako čiré šílenství. Já totiž ve svém dobrovolném průzkumnickém ztracení vyhledávám přednostně čtvrti bohaté na vlivy jiných kultur. A nahání mi to daleko menší hrůzu (přesněji žádnou) než bloudění ulicemi stoprocentně "francouzskými", jaké jsou ve čtvrtích s více hvězdičkami. Terásky s kávou za 3 eura, naleštěné vitríny, růžové mašle a pyramidy macarons a proudící průvody těmto místům odpovídající klientely se mi zdají o mnoho děsivější. Kdybych se nepřesvědčovala, že to je v pořádku, protože každé město má své snoby a své turisty a město je pro všechny, nechala bych se zřejmě ovládnout panikou já. </i><br />
<i>Mezi stánky se zeleninou, jejíž názvy jsou mi neznámé; tam, kde si většina zákazníků objednává v jazycích mně nesrozumitelných, v této pulzující džungli neznámého se cítím daleko příjemněji než v odosobněných bulvárech, kde se koncentruje vše, co premiéroví turisté považují za "pařížské".</i><br />
<i><br /></i>
<i>Pokud jste stejně jako já podstoupili ponurý kinematografický zážitek v podobě filmu <a href="http://www.csfd.cz/film/137002-trio-z-belleville/">Trio z Belleville</a>, hned se své temné představy zbavte. Belleville je čtvrť živá. Návěstí asijských krámků se mně záhadnými předměty a pokrmy, hrající všemi barvami, jsou proložena arabskými večerkami. Člověk si zde ale nepřipadá cize, protože této pestrosti není nic cizí; vše se tu mísí. Ceny jsou zde zbaveny turistické přirážky, takže se zde dá rozumně nakoupit. Nechybí ani obchody evropského ražení, žádné strachy, haha. A pokud v jiných bodech města musíte čekat na happy hours, abyste do sebe v nejlevnějším baru mohli obrátit pivo, které stojí jen 3,5x více, než u nás, tady jsou happy hours permanentně.</i><br />
<i>Jmenujete-li se Gabriela a jste-li vášnivým lovcem fotografií odpadu, přijdete si rozhodně na své. A pokud preferujete street-art, jsou tu místa jako <a href="http://fr.wikipedia.org/wiki/Rue_D%C3%A9noyez">Rue Dénoyez</a>, kde kromě moře graffiti narazíte na sympatické mikrogalerie. Vše je tu zkrátka takové mile "nepařížské".</i><br />
<i><br /></i>
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0396.jpg?ver=0" width="800" /><br />
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0397.jpg?ver=0" width="800" /><br />
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0374.jpg?ver=0" width="800" /><br />
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0375.jpg?ver=0" width="800" /><br />
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0387.jpg?ver=0" width="800" />gabrielahttp://www.blogger.com/profile/09069735578871518972noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-672960435456895800.post-80793040214482665192014-07-21T10:21:00.001+02:002014-07-21T10:25:26.452+02:00sitting around<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0311.jpg?ver=0" width="800" /><br />
<img src="http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/10/10068/10068005_991dd873e71601774486fe1acc5b8f8a/images/IMGP0482.jpg?ver=0" width="800" /><br />
<br />
Passer ses journées dans les cafés est plutôt agréable. J'aime bien m'installer avec un expresso (et non, pas au comptoir, haha) et je plante mes yeux dans les pages d'un livre, dans ma tablette ou dans le vide ; ou bien, je plante un regard vide sur ce qui se trouve autour. Un expresso, c'est la seule commande que je peux me permettre de passer au quotidien pour tenir à mon budget. Et encore, pas partout : il y a des quartiers où starbucks est l'option la moins chère, et là je dis non. Et puis, il y a des moments où je me dis que je ne suis plus capable d'avaler une autre tasse de ce liquide noir. Enfin, l'air frais, saturé en fumées peut parfois être agréable, aussi.<br />
- et c'est cela qui mène à la situation où je ne suis pas assise dans un café, mais<i> devant </i>un café. Je m'installe où ça me plaît. Et le plus souvent, il s'agit des endroits qui ne plaisent pas aux autres : ils s'en méfient. "Mais attends, c'est sale." "Quelqu'un a pissé ici, ça c'est sûr." "Ouais, mais... tu vois pas ça, là ?"<br />
<br />
Mais moi, ça m'amuse, et alors je me procure de bonnes choses qui m'auraient couté cinq fois plus dans un resto et je me plonge dans mon livre ou cahier, tranquille. C'est tout ce dont j'ai besoin. Il est vrai que parfois, j'obtiens quelque-chose en plus de ce "tout" : des regards perturbés des passants ou des remarques de ceux qui ne se laissent pas perturber et manifestent un certain désir de m'y joindre. Mais bon, tant pis pour eux.<br />
<br />
<b>/</b><br />
<b> CZ</b><br />
<br />
<i>Vysedávání v kavárnách je fajn. Ráda si sednu k espressu a čučím do knihy, tabletu nebo do prázdna, případně prázdně čučím do čehokoli. Espresso je tu jediné, u čeho si tu můžu v rámci svého rozpočtu dovolit vysedávat. A to ještě ne všude. Jsou tu čtvrtě, kde je starbucks nejlevnější alternativou. A taky jsou tu momenty, kdy už mám pocit, že další černou kávu prostě pojmout nezvládnu nebo nechci. A on ten čerstvý zplodinový vzduch také je někdy příjemný. </i><br />
<i>- a tak se často stane, že nesedím v kavárně, ale před kavárnou. Kde se mi zlíbí. A mně se zlíbí většinou na místech, která ostatní pozorují s krajní nedůvěrou. "Počkej, to je špinavé." "Tady určitě někdo močil." "Ale... ty nevidíš támhleto?" </i><br />
<i><br /></i>
<i>Jenže mě to baví, a tak si obstarám v obchodě občerstvení, za které bych v jakémkoli restauračním zařízení dala pětinásobek, zabořím se do knihy nebo sešitu a jsem spokojená. Nic mi nechybí. Nechybí ovšem ani zaražené pohledy kolemjdoucích a poznámky kolemjdoucích, kteří zaražení nejsou a v některých případech manifestují touhu zarazit se na onom místě se mnou. Já tomu říkám "posezení".</i>
gabrielahttp://www.blogger.com/profile/09069735578871518972noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-672960435456895800.post-31745917035541299722014-07-20T23:41:00.000+02:002014-07-27T11:42:18.347+02:00A foreigner in ParisEt voilà, Paris héberge une « immigrée » de plus. Une étrangère. Une fille de l'est. <br />
<br />
« J'ai remarqué que t'avais un petit accent... T'es... <br />
- tchèque, » finis-je vite la phrase de mon interlocuteur avant qu'il ne se laisse porter par un délire d'énumération des noms de tous les pays « de l'est » qu'il avait retenus des cours de géo qui le soûlaient tellement au lycée (parce que dans ces cours, on parlait des terres lointaines et inconnues, alors que lui, il se contentait de rendre visite à ses grands-parents en Bourgogne ; et ça déjà c’était un peu trop loin). <br />
<br />
Après une introduction bien drôle consistant dans l'effort de convaincre l’autre – à l’aide d’une argumentation logique et structurée – que c'est fini, la Tchécoslovaquie, viennent d'autres sujets bien plus complexes. On passe à la phase 2 qu'on pourrait nommer : « J'ai de la culture et je n'ai pas peur de le montrer. » <br />
Ah, c’est très beau, Prague. Magnifique. J’ai visité le château et tout… C’est petit, par contre. - Eh oui, effectivement, il y a un château dans notre petite capitale. - Et la bière, oh là là ! Et vous jouez au foot, aussi, c’est ça ? Jagr. Berdych. Kundera ! Quand même. <br />
<br />
Voilà la République tchèque en version annabac. Voilà moi, une représentante de mon pays. Pourtant, je suis un pauvre exemplaire. Je suis tout sauf « patriote ». Je suis une mauvaise tchèque, ayant profité de toute occasion de m’enfuir en France ou ailleurs. Une tchèque chétive, une tchèque au hasard. <br />
Je m’en fous de tout ça, de toutes ces images, de tous ces cadres. Je suis un être humain, avant tout, après tout. Je ne juge personne. Je ne sens pas une crise cardiaque venir en observant quelqu’un situer mon pays d’un côté quelconque de frontière russe. Je m’en moque. Je m’amuse. Laissez-moi Kundera et prenez le reste. <br />
<br />
Je viens en France pour rendre plus réelle l’image que je m’en suis peinte en tête lors de mes nombreux voyages. Pour sortir des cadres. Ouvrir les boîtes. Découvrir le fond par mon œil curieux. Et je souhaite être perçue hors de cadres, aussi. Oh, que ce serait beau ! <br />
<br />
<b>/<br />CZ</b><br />
<br />
<i>A je to. Paříž je bohatší o jednu „imigrantku“. Cizinku. Dívku „z východu“. <br /><br />„Všiml jsem si, že máš trochu přízvuk… ty jsi…“ <br /><br />„Češka,“ dokončím rychle větu osoby se mnou interagující dříve, než se stihne pustit do delirického vyjmenovávání názvů všech zemí „z východu“, které mu utkvěly z hodin zeměpisu, které ho na střední tak obtěžovaly, protože se zabývaly nějakými vzdálenými kraji, zatímco on jezdil spokojeně k prarodičům do Bourgogne, tam to znal a to už je stejně daleko dost. <br /><br />Po komické předehře, která pro mě spočívá v úsilí přesvědčit druhou osobu racionální argumentací, že Československo už je vážně passé, přichází témata daleko komplexnější. Dostáváme se do druhé fáze, jíž bychom mohli nazvat „Jsem kultivovaný a nebojím se to ukázat.“ <br />Ach, Praha je krásná. Nádherná. Viděl jsem hrad a různé další věci… Ale je to docela malé. - Ano, máte pravdu, v naší malé metropoli je skutečně k vidění hrad. – A to pivo, oh là là ! A hrajete taky fotbal, že? Jágr. Berdych. Kundera! No jo. <br /><br /> Česká republika v kostce. Já, reprezentující svou zemi… v téže kostce? Já jsem ale dost ubohý exemplář. Jsem všechno, jen ne „patriot“. Jsem špatná Češka, využivší každé příležitosti k eskapádě do Francie či jinam. Češka neduživá. Náhodná. <br />Všechny tyhle hotové obrazy, tyhle rámce jsou mi ukradené. Jsem nakonec především lidská bytost. Nikoho nesoudím. Necítím se blízka infarktu v konfrontaci s někým, kdo situuje mou zem kamsi na ruskou hranici, z jakékoli strany. Mně to je jedno. Já se bavím. Nechte mi toho Kunderu a zbytek si vezměte. <br /><br />Přicházím do Francie, abych učinila obraz země, který jsem si impresionisticky vymalovala během všemožných cest, skutečnějším. Chci vystoupit z rámců. Otevřít všechny škatule. Objevit základ toho všeho svým zvědavým okem. A také bych byla ráda vnímána imo všechny rámce. To by bylo skvostné! <br /><br />( ve francouzštině píšu jaksi patetičtěji. Je zvláštní překládat se do mateřského jazyka, haha!) </i>gabrielahttp://www.blogger.com/profile/09069735578871518972noreply@blogger.com3