4 août 2014

Chinatown




De même que je m’extasiais jadis devant chaque balcon des immeubles haussmanniens, de même je suis aujourd’hui prise d’un désir de capter en photos tout ce qui diffère de cet élément de base de l’ambiance parisienne. Je fais un effort d’éviter soigneusement les endroits touristiques les plus populaires et je ne les remarque donc que par le biais de l’afflux et le reflux des voyageurs munis de guides. Je descends aux stations périphériques, où il n’y a pas 4 lignes de correspondance et où on ne peut sortir du sous-sol que par un seul trou. Et je ne cesse de me faire surprendre. Au-dessous du masque qui lui est donné par les cartes postales, les films, les leçons de FLE et les touristes aux cadenas, Paris cache une incroyable diversité.

Si je me suis rendue au 13e arrondissement, c’était pour un but très précis : emprunter un livre qui n’était disponible que dans la médiathèque du coin. Mais l’architecture des environs, caractéristique par un mélange des HLM et des bâtiments modernes, dont le rez-de-chaussée est occupé par des boutiques et restos asiatiques, m’a assurée que ce livre n’allait pas être la seule chose que j’emporterais du quartier. Quand je marchais dans les rues bordées des tables débordant des fruits de formes qui semblaient dangereuses, je me sentais vraiment plus à Séoul que dans une métropole européenne. Chinatown quoi. Il y a donc déjà Belleville et le 13e sur le blog ; il ne manque qu’un quartier asiatique majeur de Paris pour que ce soit complet, haha. Mais il n’y a pas que ça que j’aime sur Paris, évidemment ; c’est juste que les autres endroits, je ne les ai pas encore suffisamment prises en photo, et puis, il y a aussi des endroits où ça craint un peu de sortir mon appareil. Peut-être deviendrai-je plus courageuse et vous verrez ici des reportages des salons de coiffure africains bientôt, haha !

/
CZ


Stejně jako jsem se dříve rozplývala nad každým rozkvetlým balkónem haussmannovských budov, jsem teď stižena touhou zachytit všechno, co se tomuto základnímu stavebnímu prvku pařížské atmosféry vymyká. Nejproslulejším turistickým místům se co možná nejpečlivěji vyhýbám a vnímám je jen z metra skrze příliv a odliv pasažérů s průvodci. Vystupuji na stanicích periferních, kde se nedá přestoupit na 4 další linky a z podzemí se dá dostat jen jednou dírou. A nestačím se divit. Paříž skrývá pod zkreslenou maskou, na kterou ji redukují pohledy, filmy, učebnice francouzštiny a zámečkoví turisté, neuvěřitelnou diverzitu.

Do 13. okrsku jsem se vydala s cílem dost konkrétním – byla jím jedna kniha, která v jiném pařížském vypůjčovacím zařízení než v tom zdejším nefigurovala. Architektura v okolí, sestávající z vysokých paneláků a moderních staveb, v jejichž přízemí se zabydlely asijské obchody a restaurace, mě ale ujistila v tom, že kniha nebude tím jediným, co si ze čtvrti odnesu. Rozhodla jsem se odnést si i panelový dům č.p. 1026 z ulice Turbigo. /čeština, haha/. Když jsem procházela ulicemi a míjela pulty plné ovoce nebezpečně působících tvarů, připomínalo mi prostředí skutečně více Soul než evropskou metropoli. Chinatown prostě. Belleville, 13e arrondissement – dvě asijské čtvrti už na blogu tedy figurují. Ještě mám v oku jednu. Nepropadněte ale představě, že se zde ženu jen za nudlemi; je tu spousta jiných míst, která se mi zdají zajímavá, jen některé nemám ještě patřičně ofocena a na jiných se trochu fotit obávám. Třeba se časem osmělím a uvidíte zde reportáže z afrických vlasových salónů (a věřte mi, že nemám na mysli ty, co testují „nejnovější trendy ve vlasové kosmetice“, haha!).

 

1 commentaire :

mark. a dit…

francouzská krása, kterou ještě neznám. Supersuper!:))