Belleville

Belleville c'est génial comme quartier. Je ne peux pas dire que je le connais, ça ne fait pas longtemps depuis que j'ai livré ma valise aux particules de la poussière, après tout. Pour l'instant, je me contente de découvrir en sillonnant les trottoirs parisiens et de respirer l'atmosphère. Et l'atmosphère est plus dense dans certains endroits que dans d'autres ; et Belleville est l'un des quartiers dont la composition atmosphèrique me convient mieux. Mais ça reste intuitif, car je n'ai jamais été trop forte en chimie.

Dans les yeux du groupe de la population qui est pris de panique en contact avec toute culture "étrangère" - et évite donc fervemment cette dernière ; ou bien, au cas d'une confrontation inévitable, il met un néoprène et la subit en souffrant, n'essayant pas trop fort de masquer son dédain -, ma conduite peut paraître comme un délire de fou. En effet, je recherche davantage des quartiers riches aux influences d'autres cultures dans mes errances. Et ça me fait bien moins peur (ou pas du tout, pour être précise) que d'être perdue dans les rues purement "parisiennes" des beaux quartiers. Ces terrasses où on paie un café 3 euros, ces vitrines cirées, ces rubans roses et les pyramides des macarons et ces défilés d'une clientèle qui va bien avec cette pompe me paraissent beaucoup plus effrayants. Si je faisais pas un effort de me convaincre que c'est naturel, parce que chaque ville a ses snobs et ses touristes et une ville, c'est pour tous, je paniquerais vite à mon tour.
C'est entre les petites magasins où on vend des légumes dont j'ignore le nom ; là où la plupart des clients passe sa commande dans une langue qui m'est incompréhensible ; dans cette jungle de l'inconnu ; c'est où je me sens bien plus à l'aise que dans ces boulevards déshumanisés qui incarnent tout ce que les touristes considèrent comme "parisien".

Le quartier est loin de l'image obscure qu'en donne le film Les Triplettes de Belleville. Il est vivant. Les panneaux des magasins asiatiques cachant des trésors qui me sont parfaitement mystérieux brillent de toutes les couleurs, alternant avec des épiceries arabes. Pourtant on ne se sent pas étranger ici : rien n'est étranger à cette diversité où tout s'entremèle. Les prix sont privés de suppléments touristiques, et ainsi on fait bien ses courses ici. Ne manquent ni des magasins du type européen, pas de soucis, haha. Et si dans d'autres parties de la métropole, il faut attendre les happy hours pour pouvoir profiter d'une pinte qui ne coute que 3,5x plus cher qu'en République tchèque, dans Belleville il y a des happy hours en permanence.
Si en plus vous vous appelez Gabriela et adorez faire la chasse aux photos des poubelles, vous êtes tombés au bon endroit. Et si vous préférez le street-art, il y a des endroits comme la fameuse Rue Dénoyez, où outre la mer de graffiti il y a de petites galeries sympa. Bref, tout est agréablement "non-parisien" ici.

/
CZ

Belleville je skvělá čtvrť. Nemůžu tedy říct, že bych ji "znala", na takové snahy uplynulo od svěření kufru částicím prachu příliš málo času. Zatím se snažím během dlouhých výprav skrze pařížské chodníky objevně bloudit a vnímat atmosféru. A v některých místech je atmosféra hustší, než v jiných, a Belleville je jedna ze čtvrtí, kde mi její složení vyhovuje nejlépe. Je to tedy jen intuitivní, chemie mi nikdy moc nešla.

Pro tu část populace, kterou v kontaktu s jakoukoli "cizí" kulturou jímá panika -a tak se jí raději vyhýbá obloukem, nebo pokud je konfrontace přece jen nezbytná, trpí ji se špatně skrývaným despektem a v neoprénu (o tom vám též někdy něco napíšu) -, se mé počínání může jevit jako čiré šílenství. Já totiž ve svém dobrovolném průzkumnickém ztracení vyhledávám přednostně čtvrti bohaté na vlivy jiných kultur. A nahání mi to daleko menší hrůzu (přesněji žádnou) než bloudění ulicemi stoprocentně "francouzskými", jaké jsou ve čtvrtích s více hvězdičkami. Terásky s kávou za 3 eura, naleštěné vitríny, růžové mašle a pyramidy macarons a proudící průvody těmto místům odpovídající klientely se mi zdají o mnoho děsivější. Kdybych se nepřesvědčovala, že to je v pořádku, protože každé město má své snoby a své turisty a město je pro všechny, nechala bych se zřejmě ovládnout panikou já. 
Mezi stánky se zeleninou, jejíž názvy jsou mi neznámé; tam, kde si většina zákazníků objednává v jazycích mně nesrozumitelných, v této pulzující džungli neznámého se cítím daleko příjemněji než v odosobněných bulvárech, kde se koncentruje vše, co premiéroví turisté považují za "pařížské".

Pokud jste stejně jako já podstoupili ponurý kinematografický zážitek v podobě filmu Trio z Belleville, hned se své temné představy zbavte. Belleville je čtvrť živá. Návěstí asijských krámků se mně záhadnými předměty a pokrmy, hrající všemi barvami, jsou proložena arabskými večerkami. Člověk si zde ale nepřipadá cize, protože této pestrosti není nic cizí; vše se tu mísí. Ceny jsou zde zbaveny turistické přirážky, takže se zde dá rozumně nakoupit. Nechybí ani obchody evropského ražení, žádné strachy, haha. A pokud v jiných bodech města musíte čekat na happy hours, abyste do sebe v nejlevnějším baru mohli obrátit pivo, které stojí jen 3,5x více, než u nás, tady jsou happy hours permanentně.
Jmenujete-li se Gabriela a jste-li vášnivým lovcem fotografií odpadu, přijdete si rozhodně na své. A pokud preferujete street-art, jsou tu místa jako Rue Dénoyez, kde kromě moře graffiti narazíte na sympatické mikrogalerie. Vše je tu zkrátka takové mile "nepařížské".